obr. – Škoda, Závody V. I. Lenina (ZVIL)

Dosavadní společenské a majetkové poměry se v Rokycanech, stejně jako v celé společnosti, radikálně změnily po roce 1948. Došlo nejen k zestátnění majetku, ale i k zásadním změnám ve vzhledu celého města. Od konce 50. let nahradily původní stodoly, stáje, ale i domy na předměstí nové ulice s bytovou výstavbou (zejména oblast Železné, ulice J. Knihy). Postupně byla zničena oblast Pátku, kde vyrostlo rovněž sídliště. Plošným demolicím se neubránilo ani centrum města, zmizela řada měšťanských domů, stejně jako oblíbené hostince U černého koně, Černá hospoda, Koruna, Rychta, Morava či restaurace na koupališti. Kromě sídlišť a nových obchodů bylo vybudováno sídlo OV KSČ, areál základní a někdejší zvláštní školy na Jižním předměstí, obchodní centrum Žďár, autobusové nádraží, basketbalová hala či zimní stadion. Došlo také k zásadní přestavbě sokolovny.

V minulém týdnu se na pultech knihkupectví objevila nová kniha o Rokycansku nazvaná Klapající minulost s podtitulem Historie mlýnů, hamrů a jiných vodních děl na Padrťském potoce a jeho okolí, stejně tak o lidech a jejich životních příbězích. Autorem téměř třistastránkové publikace je Václav Jiřička. Vyšla jako druhý svazek "Brdské edice" vydávané Muzeem Středních Brd ve Strašicích společně s nakladatelstvím Baron. Kniha mapuje provozy na Padrťském potoce od Padrtě (Hořejší mlýn čp. 19) po Kamenný Újezd (hamr a rybník Ježek), ale i poblíž něj – Skořice, Mirošov. Dozvíte se v ní však i o výstavbě rokycanského vodovodu, hájovně Amerika nebo o zámečku Tři trubky. Rozhodně nejde o nudné čtení o jednotlivých mlýnech, ale o poutavé vyprávění o mlynářských rodinách a jejich osudech s často až netušenými kontakty na známé osobnosti. Kniha je doplněna množstvím dobových snímků převážně ze soukromých sbírek, které jsou většinou jedinečné.

obr. – purkmistr Ferdinand Šimon Heyrovský

Období první poloviny 19. století je spojeno s působením osvíceného purkmistra (starosty) Ferdinanda Šimona Heyrovského (1769 až 1839). Ten dokázal město vyvést z následků ničivého ohně roku 1784 a začal budovat moderní Rokycany (likvidace hradeb, výstavba sociálních ústavů, školy ap.).

Jaký pokrok učinilo město během druhé poloviny 19. století, velmi pěkně popsal v roce 1920 emeritní okresní školní inspektor a ředitel měšťanské školy Antonín Fafl: „Když jsem se v roce 1866 za okupace pruské dostal do Rokycan, rozkládala se v okolí města po obou stranách plzeňské silnice pod Čilinou, pod Kotlem i jinde pole, nyní jsou to většinou luka. Skoro v každém měšťanském domě na náměstí chovali koně, krávy i ovce, nyní v domech těch uzříš sotva psa. Z postranních průjezdů a vchodů v domech naděláno krámů a podle nich výkladních skříní. V roce 1866 nebylo zde viděti vysokého komína, nyní je zde 10 továren; první z nich byl cukrovar, pozdější to koželovna a nyní marmeládovna.“