obr. – bývalá Plzeňská brána

Chráněné jsou též zbytky někdejších městských hradeb. Dodnes je nejlépe zachována část od školy T. G. Masaryka k restauraci Střelnice se zbytky dvou bašt. Průchody přes městské hradby představovaly brány a branky. Jedna z nich zvaná „Branka“ prošla nedávno rozsáhlou rekonstrukcí. Z původních čtyř městských bran – Plzeňské, Nové, Pražské a Saské – se nedochovalo téměř nic. Asi nejznámější z nich byla Plzeňská brána. Vybudována byla roku 1723 a nahradila původní, která byla o něco blíže k městu. Nad branou se tyčil až do roku 1918 rakouský orel, který byl během převratu stržen. V roce 1924 byl při bráně zřízen přechod pro pěší. Již v té době se uvažovalo o její likvidaci. K ní nakonec došlo i přes četné protesty nejen místních, ale i památkářů v roce 1950. Zbytky brány, nápis a znak, je možno dnes spatřit jako komponenty moderní přístavby Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech. V roce 1932 vznikla také báseň K. Kysely Ta Plzeňská brána.

obr. – budova radnice a kašna na náměstí

V Rokycanech najdeme jak dochované historické jádro, v němž je patrný vývoj od gotického založení centra, tak rodinnou zástavbu z meziválečného období i panelové domy z let nedávno minulých. Město postupně rostlo od původního centra na východ a západ (Pražské a Plzeňské předměstí). S železnicí ruku v ruce přišla průmyslová výroba. Nová výstavba na počátku 20. století byla situována na jih za trať, kde vedle bydlení vznikaly i výrobní plochy. Rokycany změnily několikrát svůj vnější vzhled, ale dodnes si zachovaly základní dispozici (uspořádání ulic i jednotlivých domů). Příčinou změn v tvářnosti města byly dříve požáry, v minulém století trvalý růst počtu obyvatelstva. Na počátku 90. let byla v centru města zřízena památková zóna.

obr. – pamětní medaile D.T.J. Rokycany, 1933

Čtyři roky první světové války znamenaly pro rokycanské občany dobu značného nedostatku v uspokojování základních životních potřeb. Řada rodin se musela vyrovnat se ztrátou svých synů či otců, na pomník padlých v první světové válce bylo vytesáno celkem 157 jmen zemřelých vojáků pocházejících z Rokycan.

Během první republiky zaznamenaly Rokycany stavební boom ve stylu moderny a funkcionalismu. Za nejzdařilejší z této doby se považují realizace pražského architekta Františka Alberta Libry z první poloviny třicátých let, budova městské spořitelny (dnes Komerční banky) a koupaliště s restaurací ve tvaru parníku. Vystaveny byly nové městské čtvrti Rašínov a Hořicov, rozšiřovaly se i stávající Plzeňské a Pražské předměstí. Z větších staveb financovaných městem se realizovala budova školy T. G. Masaryka a areál tzv. nových kasáren. Stát postavil budovu pro státní úřady čp. 68/I v dnešní ulici Svazu bojovníků za svobodu a objekt nového nádraží.

obr. – Černý kříž, mohyla Madlonova pluku

Třicetiletá válka v letech 1618 –1648 představovala značný zásah do života města. Hned na jejím počátku byly Rokycanským za účast v povstání zkonfiskovány vesnice Nadryby, Německá Bříza, Újezdec a Nynice, které byly postoupeny plaskému klášteru. Nejvíce bylo město poškozeno při švédském vpádu 23. – 25. října 1639, při němž byla zničena mj. radnice, kostel, škola a špitál. Tragickou událost třicetileté války představuje decimace Madlonova pluku v závěru roku 1642. Ten byl potrestán za dezerci v bitvě u Breitenfeldu. Právě v Rokycanech byl každý desátý vojín popraven, důstojníci byli odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán v Praze. Na památku této smutné události byl na Plzeňském předměstí zbudován Černý kříž, který dodnes připomíná hromadnou popravu vojáků.

obr. – úryvek z Kosmovy Kroniky české

Jen málo českých měst se může pochlubit první písemnou zprávou o své existenci již z počátku 12. století, natož pak zmínkou tak zásadní pro další vývoj tehdejšího českého státu, jako byla návštěva císaře. Nástupnické spory mezi Přemyslovci sice nebyly v té době ničím neobvyklým, ovšem zásah římského císaře do nich a jeho návštěva v Rokycanech zásadní byla. Císař Jindřich V. zavítal do Čech na samém počátku roku 1110. Dojel až do biskupského dvora v Rokycanech, který musel být dostatečně velký, aby pojmul císaře i s jeho doprovodem a také doprovod znepřátelených stran.