obr. – budova radnice a kašna na náměstí

V Rokycanech najdeme jak dochované historické jádro, v němž je patrný vývoj od gotického založení centra, tak rodinnou zástavbu z meziválečného období i panelové domy z let nedávno minulých. Město postupně rostlo od původního centra na východ a západ (Pražské a Plzeňské předměstí). S železnicí ruku v ruce přišla průmyslová výroba. Nová výstavba na počátku 20. století byla situována na jih za trať, kde vedle bydlení vznikaly i výrobní plochy. Rokycany změnily několikrát svůj vnější vzhled, ale dodnes si zachovaly základní dispozici (uspořádání ulic i jednotlivých domů). Příčinou změn v tvářnosti města byly dříve požáry, v minulém století trvalý růst počtu obyvatelstva. Na počátku 90. let byla v centru města zřízena památková zóna.

Památek, které by neměly ujít pozornosti návštěvníků, ale i místních, je mnoho. Především je to radnice, která získala svou dnešní podobu na počátku 19. století, a to podle projektu Ignáce Aloise Palliardiho. Zmínky o radniční budově jsou však daleko starší a pochází již z počátku 16. století. Náměstí zdobí rovněž Dumetovský dům čp. 88/I s rokokovou fasádou. Před ním se tyčí od roku 1770 Mariánský sloup, jenž byl postaven díky třem zdejším měšťanům k poctě Panny Marie Rokycanské.

Masarykovo náměstí zdobí kamenná kašna z počátku 19. století se zajímavým osudem. V padesátých letech minulého století musela být přestěhována před děkanství, neboť se nehodila ke zřizovanému pomníku Rudoarmějce. Po jeho stržení se kašna v devadesátých letech opět vrátila na své původní místo. Obdobnou kašnu lze ve městě najít ještě pod školou v ulici Míru, ta však již tak pohnuté osudy neměla. Neobvyklá je také secesní litinová čtyři metry vysoká Fitzova pumpa, nacházející se na rohu náměstí 5. května a Jiráskovy ulice. Byla postavena na počátku 20. století a před několika lety nákladně renovována. Od roku 1994 je zapsána na seznamu kulturních památek.

Původně gotický je kostel Panny Marie Sněžné na náměstí. Kostel byl silně poškozen požárem roku 1784 a po něm byl podle projektu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho přestavěn. Současná, pro Rokycany tolik charakteristická věž kostela je nejmladší součástí stavby, pochází až z let 1821–1823. Do podoby, jak ji známe dnes, byla dokončena až v roce 1856. Dalším kostelem, který v Rokycanech fungoval do josefínských reforem v 80. letech 18. století, byl kostel sv. Petra a Pavla. I on byl značně poničen při požáru roku 1784, a nebyl již obnoven. Částečně je jeho zdivo zachováno v domě čp. 117/II, dnes sídle Inzuly. Další sakrální stavbou ve městě je kostel Nejsvětější Trojice, vybudovaný pravděpodobně v letech 1609 –1612 na Plzeňském předměstí. Později byl upravován a dnes slouží pravoslavné církvi. Pozoruhodné na něm jsou náhrobní desky z bývalého hřbitova, pocházející většinou z 19. století.

Budova děkanství, která se nachází v blízkosti kostela Panny Marie Sněžné a Muzea Dr. Bohuslava Horáka, byla postavena podle plánů Jana Hofmana krátce po roce 1728. Dříve se stavba připisovala architektu Giacomu Antoniu Canevallovi.