5. Rozvoj města v 19. století Tisk
Z Rokycan i odjinud - Kapitoly
Neděle, 18 Září 2011 12:00

obr. – purkmistr Ferdinand Šimon Heyrovský

Heyrovsky_mObdobí první poloviny 19. století je spojeno s působením osvíceného purkmistra (starosty) Ferdinanda Šimona Heyrovského (1769 až 1839). Ten dokázal město vyvést z následků ničivého ohně roku 1784 a začal budovat moderní Rokycany (likvidace hradeb, výstavba sociálních ústavů, školy ap.).

Jaký pokrok učinilo město během druhé poloviny 19. století, velmi pěkně popsal v roce 1920 emeritní okresní školní inspektor a ředitel měšťanské školy Antonín Fafl: „Když jsem se v roce 1866 za okupace pruské dostal do Rokycan, rozkládala se v okolí města po obou stranách plzeňské silnice pod Čilinou, pod Kotlem i jinde pole, nyní jsou to většinou luka. Skoro v každém měšťanském domě na náměstí chovali koně, krávy i ovce, nyní v domech těch uzříš sotva psa. Z postranních průjezdů a vchodů v domech naděláno krámů a podle nich výkladních skříní. V roce 1866 nebylo zde viděti vysokého komína, nyní je zde 10 továren; první z nich byl cukrovar, pozdější to koželovna a nyní marmeládovna.“

Ve vzpomínkách se shodl se svým vrstevníkem a dlouholetým rokycanským starostou Janem Anichoberem (1849 – 1924), který popsal Rokycany v šedesátých letech jako „klidné, tiché městečko do dvou třetin obehnané hradbami s převládajícím soukenictvím“, kde žili koželuzi, mydláři a také jircháři u řeky. Průmysl tu podle něj nebyl žádný, stejně jako zde chyběly peněžní ústavy. To vše se mělo během jeho starostování v letech 1888 až 1919 změnit. Velký význam pro město mělo vybudování železniční trati spojující Prahu s Plzní, zprovozněné v roce 1862. V návaznosti na ni se začal postupně rozvíjet i zdejší průmysl, zprvu to byla Bedřichova huť, založená Gustavem Ringlem, po níž zůstala v Rokycanech tzv. Bílá halda. V sedmdesátých letech 19. století obec založila cukrovar, který však brzy zkrachoval, v jeho objektu pak byla provozována koželužna. O deset let později začal v Rokycanech budovat své železárny František Hirsch. Na sklonku 19. století se stává známou tiskárnou podnik rodiny Zápotočných, který již před první světovou válkou patřil k nejmodernějším českým venkovským tiskárnám. Ve stejné době vznikly i Guthovy železárny. Před válkou byl rovněž založen podnik na Jižním předměstí, současníkům známý pod názvem Kovohutě.

Za působení Jana Anichobera byla velká pozornost věnována také místním školám. Účelová školní budova pro měšťanku vyrostla v někdejší Plzeňské ulici (dnes ul. Míru) v roce 1898. Ve stejném roce byla zahájena výuka na zdejším gymnáziu. V roce 1904 instituce získala novou výstavnou budovu. Jen o rok později byla dokončena budova pro tehdejší hospodářskou školu pod Kalvárií. K dalším významným stavbám postaveným před první světovou válkou patří mj. Rokycanův dům na náměstí, původně určený pro městskou spořitelnu, dále kasárny v dnešní Jeřabinové ulici (dokončeny 1899), pivovar na Pražském předměstí (dokončen 1901) a sokolovna (dokončena 1903).